Jdi na obsah Jdi na menu
 


O koních na farmě

           HUCUL

img_1331.jpgHuculský kůň je celoročně chován v přírodě, max. pod přístřešky proti povětrnostní nepohodě. Huculský kůň patří mezi primitivní malá horská plemena koní, vyšlechtěná z tarpana. Své jméno získal od nevelké skupiny slovanského obyvatelstva příbuzného Ukrajincům a ovlivněného přílivy jiných národů, která žila ve východní části Karpat (přestože původním teritoriem huculských koní byla oblast celého karpatského oblouku).img_1332.jpg   Huculský kůň se vyznačuje vytrvalostí, nenáročností, otužilostí a dlouhověkostí. Charakterově bývá označován za psychicky vyrovnaného, učenlivého a pracovitého, vyznačuje se výbornou pamětí. Díky své klidné a vyrovnané povaze se hodí především k rekreačnímu ježdění, výcviku jízdy a hipoterapii.

Jeho hmotnost se pohybuje mezi 350-450 kg.

          HAFLING

parezska-336.jpgRakouský haflinský pony je pojmenován podle vesnice Hafling v jižním Tyrolsku, kde se před stovkami let poprvé choval. Jeho předky byli místní horští koně koně a ponyové, kteří byli vyšlechtěni arabskou krví. Všichni dnešní haflingové se odvozují od polokrevného araba jménem El Bedavi XXII. Plemeno vzniklo v 19.století.
V průběhu staletí křížení v rámci rodu dalo vzniknout ponymu velmi výrazného typu: malé, ale silné postavy, vždy ryze zbarvenému, odolnému, v kroku jistému, s výraznými chody arabských předků.
hlava_zuzana.jpgHafling se svou poddajnou, inteligentní a přátelskou povahou představuje vynikajícího všestranného jezdeckého koně, vhodného i pro zápřež. Lze jej použít pro celou řadu jezdeckých disciplín. Před nástupem mechanizace byl vyhledávaným koněm do zemědělství a jako soumar. Dnes se řada haflingů používá na turistické ježdění. Plemeno se vyváží do mnoha zemí a je zvláště oblíbené v Německu a Švýcarsku.parezska-301.jpg

Ušlechtilá hlava haflinga prozrazuje jeho orientální původ. Hafling je skromný odolný a neobyčejně silný koník. Má krátké nohy a mohutně osvalený hřbet a záď. Kopyta jsou tvrdá a zdravá. V Alpách bývá často zapřahán do saní. Ze způsobu pohybu haflinga je znát účel, pro který byl tento kůň chován, tj. jako horský pracovní kůň. Všechny tři základní chody má dobré, ale málo prostorné. To mu umožňuje chovat se jistě na horských svazích.

parezska-300.jpg

 

   ČESKÝ SPORTOVNÍ PONY 

 

funny-s-felinou.jpg

Cílem šlechtění je všestranně využitelný pony jezdeckého typu s tvrdou konstitucí, dobrou krmitelností, dlouhověký, nenáročný a odolný proti vnějším vlivům. Konstituce a zdravotní stav musí umožňovat ekonomický celoroční chov ve volném ustájení s výběhem. Důraz je kladen na dobrý charakter, rozvážnost, vysokoumusime-se-poradne-rozhlednout.jpg inteligenci, ovladatelnost a ochotu k práci. Český sportovní pony je určen především pro sport dětí a  mládeže na všech výkonnostních úrovních. Je dobře využitelný jako rodinný kůň pod sedlo a do zápřahu i pro běžný jízdárenský provoz. 

konecne-se-rozhlednu--at-vim-kde-to-jsem.jpg

      WELSHKÁ PLEMENA WPBR

Cílem šlechtění velšských plemen pony a kob je ušlechtilý a korektní pony/kůň, s dobrým charakterem, temperamentem, s prostornou a elastickou mechanikou pohybu, pevným zdravím, který je vhodný pro všechny druhy jezdeckého sportu i pro běžné jezdecké, rekreační a vozatajské využití.img_5216.jpg         Welsh part-bred je ve své domovině - Velké Britanii - velmi oblíbeným jezdeckým koněm pro děti i dospělé a je využíván jak ve všech jezdeckých disciplínách, tak i pro sportovní a rekreační zápřež. Kombinace welsh coba a anglického plnokrevníka nebo teplokrevného koně dobrých linií přinaší zcela mimořádné potomstvo, jehož využitelnost je prakticky neomezená.   WPBR vyniká svou výkoností, jezditelností, skokovými schopnostmi. Flexibilita a dynamika pohybu ho předurčuje jako sportovního koně všech disciplin jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Spojené Státy Americké ho objevily pro sport a rekreaci.

 

            FJORDSKÝ  KŮŇ

 

index.jpgFjordský kůň byl domestikován okolo roku 2000 př. n. l. Relativní izolace Skandinávie přispěla k udržení původního charakteru. Fjord je výrazně primitivní plemeno připomínající koně Przewalského[1]. Dříve je jako jezdecká zvířata využívali Vikingové. Fjord je pravděpodobně předchůdce většiny chladnokrevných koní v Evropě. V Norsku žijí polodivokým životem. Fjordský kůň byl mimo jiné dříve používán i při zápasech hřebců za dob Vikingů. Tyto zápasy nezřídka končily smrtí poražených. Vikingové, ale takto ověřovali zdatnost chovných hřebců. Vikingové rozšířili toto plemeno do Velké Británie, na Island a do Skotska, kde fjord ovlivnil zdejší plemena. Fjordský kůň je označován za jedno z nejčistších a nejstarších plemen v Evropě. Přesto, že se Norsko uvádí jako země původu, pochází toto plemeno zřejmě až z daleké Asie. Do Norska se dostal zhruba před 4000 lety. Jeho název měl několik podob jako např: Nordfjordling, Nordfjordhest, Fjordhest, či Fjordling.      

   Zachovali si mnoho vlastností divokých koní. Jsou inteligentní, odolní, vytrvalí a silní. Povahou jsou klidní, hodně svéhlaví, trpěliví a také velmi učenliví.

 

                            IRSKÝ COB

sfzik3zlf-d6d9nkuajyzckph0koygz0kkqri6bfvv_lv25hifv9uogfsqh0q74tmtfkut8.jpg (čti kob), nebo také Irský tinker je   plemeno koní, známé díky své husté hřívě, rousům a ocasu.Také by správný Irský cob měl mít vousy na bradě které by se mu neměly stříhat.

O vznik se zasloužili především kočovní cikáni již ve středověku. Název Irský tinker vznikl z názvu povolání většiny romů - drátenictví. Kob vznikal křížením Clydesalských koní, Felllského a Dalleského ponyho, někdy i welsh-cobů (velšských koní/poníků), výjimečně Shirských koní.

Koně s nestálým, flekatým zbarvením byli bez výjimky opomíjeni, šlechtitelé se jich rádi zbavovali, což bylo pro Evropany vítaným jevem. Kočovníci vynikali citem pro šlechtění a velmi rychle se učili. Kočovný život cikánů vytřídil ty nejodolnější jedince, kterým postačila jen velmi chudá pastva.

Vzhled

Hlava je středně dlouhá a rovná, krk bývá silný a vysoko nasazený. Irští tinkeři dosahují kohoutkové výšky kolem 140 cm. Irské coby poznáte díky husté hřívě, rousům vyrůstajícím již od kolene,vousům na bradě,a také hustému a dlouhému ocasu. Irští kobové se chovají ve dvou barevných variacích: skewbaldi = hnědobílé, a piebaldi = černobílé.Někdy také bývají skoro bílí jen s malou skvrnkou např.na boku árka,hřebec .

Charakteristika

Irští cobové jsou velmi dobromyslní a rozvážní.Hříbata bývají velmi hravá a často zlobivá.(příklad:čistíte matku a hříbě Vám začne cumlat triko.Oženete se po něm například hřbílkem nebo háčkem na kopyta.Ono uskočí,odfrkne si a za 10 sekund ho máte na triku zas).Cobové milují vodní prostředí ale když po nich chcete,aby prošli blátivou louží tak se na Vás podívají s výrazem:To jako myslíš vážně?zbláznil/a ses?do tohodle mám jít???